O budoucí kvalitě zraku rozhodují první roky života

Poměrně častou poruchou vidění je tupozrakost, kterou trpí asi tři děti ze sta. Mnohdy zůstává dlouho nerozpoznána, a když se na ni konečně přijde, bývá na řešení často už pozdě. Statistiky hovoří jasně: Děti do čtyř let věku se podaří vyléčit v 84 procentech případů, u pacientů od čtyř do šesti let klesá naděje na zdravý zrak k 75 procentům a nad šest let je už jen 51procentní!

 

„Ideální by bylo zachytit problém do tří let věku,“ tvrdí oční lékařka Lenka Ottová. Mnozí rodiče však první návštěvu očního lékaře odkládají až na začátek školního věku nebo dokonce mají za to, že stačí, když o jejich potomka pečuje pediatr. Neuvědomí si, že ordinace dětských lékařů nejsou vybavené na to, aby prováděly podrobná oční vyšetření.

Tupozrakost (amblyopie) je snížená schopnost vidění způsobená tím, že příslušné řídící centrum v mozku se nenaučilo správně rozpoznávat příslušné obrazové vjemy, na oku samotném obvykle nelze rozpoznat nějaké odlišnosti či změny. Spíše než o oční nemoci proto odborníci hovoří o špatné spolupráci oka a mozku. A to je také příčinou, proč tupozrakost lze odstranit jen ve velmi nízkém věku. „Okolo devátého roku je vývoj v podstatě ukončen, na nápravu je pozdě,“ objasnila Ottová. Malým pacientům tak podle ní doslova běží čas.

 

Pokud dětský mozek vyhodnotí vjem z jednoho oka jako méně ostrý, začne ho potlačovat. Zrakové podněty ze slabšího oka vyřadí. Takto postižený člověk vidí horším okem jako přes matné sklo. Dítě si to často ani neuvědomí, protože druhé oko pracuje normálně, prakticky se však stává jednookým a nevyvine se u něj schopnost rozeznat hloubku prostoru. Nedokáže správně odhadovat vzdálenosti, špatně se orientuje, což mu v budoucnosti mimo jiné zkomplikuje výběr povolání. Lidé s tupozrakostí mají problémy v kolektivních sportech, zapomenout musejí na kariéru vědce či lékaře, který pracuje s mikroskopem a dalšími podobnými přístroji. „V čase rychle se rozvíjejících 3D technologií si ani nedokážeme představit, jaké problémy budou mít lidé s tupozrakostí v blízké budoucnosti,“ obává se Ottová. 3D monitory se stávají samozřejmostí a výrobci softwaru s nimi začínají počítat. A tak se může stát, že tupozraký člověk bude mít už za pár let potíže sehnat běžné kancelářské zaměstnání.

 

Mnozí lidé problémy s očima podceňují, protože mají za to, že žijí v éře kontaktních čoček a laserových operací navracejících zrak. Neuvědomují si, že operace, čočky nebo brýle pomáhají vyrovnat se s refrakčními vadami, jako jsou krátkozrakost, dalekozrakost nebo astigmatismus. Při tupozrakosti však nepomohou!

„Neléčená tupozrakost zůstává jednou provždy,“ varuje Ottová. „Při těžké tupozrakosti pacient stěží rozezná roztažené prsty ruky na vzdálenost jednoho metru.“ Pokud zdravé oko postihne úraz, tupozraký člověk prakticky oslepne.

 

Šanci na vyléčení tupozrakosti mají pouze děti, jejichž rodiče dbají na dodržování všech doporučení očního lékaře. „Je třeba nosit předepsané brýle, případně kontaktní čočky, nezapomínat na okluzor a cvičit,“ zdůrazňuje Ottová. Kromě tradičních cviků dětem pomáhají i moderní přístroje, které naleznou ve cvičebně očního centra Ottlens v Šumperku. Prostředí je uzpůsobeno dětem předškolního a raně školního věku, na stěnách jsou barevné obrázky zvířat, v čekárně veliký domeček s kuchyňkou, spousta dalších hraček a didaktické pomůcky. „Aby cvičení bylo co nejpestřejší, střídáme při něm různé činnosti, děti si hrají se stavebnicemi, skládají puzzle, obkreslují obrázky, navlékají korálky, vyšívají,“ objasnila lékařka. Podobným činnostem by se děti měly věnovat i doma při zakrytí zdravého oka okluzorem. Zapojení  horšího oka tak pomůže aktivovat nefunkční nervová spojení.

 

Rodiče jen neradi přivádějí malé děti k vyšetření u odborného lékaře. Obávají se reakcí potomka na neznámé prostředí, na přístroje, na dospělé pacienty, s nimiž se setká v čekárně. Vyjít vstříc jim chtějí v očním centru Ottlens v Šumperku.

„Vedle ortoptické ordinace otevíráme novou dětskou ordinaci,“ uvedla lékařka Lenka Ottová. Současné ordinace a čekárna v přízemí mají podle ní nadále sloužit dospělým pacientům, děti naleznou útočiště ve druhém patře, v sousedství cvičebny pro tupozraké. „Tamní čekárna funguje jako herna, děti se tam snadno zabaví a nikdo je neokřikuje, aby nerušily starší pacienty,“ usmívá se Ottová.

Podle lékařky spodní hranice pro vyšetření dítěte u očního lékaře neexistuje. Zbytečné jsou obavy rodičů, že se předškolák bude bát lékaře či přístrojů, že při zkoušce zraku nepřečte písmena a nebude vědět, kterým směrem ukazují nožičky různě polohovaného písmena E. „Kromě těchto Pflügerových háků používáme i jiné optotypy pro nečtenáře, kterým se dosud plete pravá a levá strana,“ uvedla lékařka. Klidní podle ní mohou být i rodiče hyperaktivních dětí. „I na takové pacienty jsme připravení. Chápeme, že děti jsou trochu jinými pacienty než dospělí a vyžadují proto odlišný přístup lékaře.“