Herna

Na děti čeká včelka Mája i domeček s kuchyňkou
Žirafa, opice, slon, hroch, lev a další zvířata hledí ze stěn čekárny nové ordinace pro šilhavé a tupozraké děti. Mezi světly se vznášejí včelka Mája a její kamarádka beruška. Na pacienty čeká barevný domeček, velký právě tak, aby dovnitř mohly děti, ale dospěláci museli zůstat venku. A když budou hodní, možná jim spokojený potomek prozradí, že uvnitř našel malou kuchyňku...
Jako herna plná zábavy a překvapení vypadá čekárna nové ordinace zdravotnického centra Ottlens. „Je důležité, aby k nám malí pacienti chodili rádi,“ objasňuje lékařka Lenka Ottová. Úspěch léčby šilhání a tupozrakosti totiž závisí na dobré spolupráci lékaře, ortoptisty i rodičů, ale především na míře účasti samotného dítěte.
„Ani v 21. století neexistuje jiná léčba těchto závažných problémů, než je tradiční cvičení,“ uvedla Ottová. A pokud dítě necvičí, výsledek léčby zůstává nejistý. „Motivace malých pacientů i jejich rodičů je prvořadá,“ soudí oftalmoložka.
V Ottlensu dbají také na správné držení těla, v nové čekárně se sedí na rehabilitačních kostkách. Budoucí i současní školáci si mohou na tabuli procvičit psaní, malým návštěvníkům jsou uzpůsobeny i takové detaily jako třeba dětské věšáčky. „Doufáme, že se dětem bude u nás líbit a s šilháním či tupozrakostí se brzy vypořádají,“ přeje si Ottová.

Labyrint, zrcadla, skládačky - hračky nebo cvičební pomůcky?
Proč v Ottlensu věnovali novým prostorám tolik péče, jsme se zeptali oční lékařky Lenky Ottové.
Paní doktorko, jakým pacientům je nová ordinace určena?
Jedná se o děti, které mají problémy se šilháním nebo s tupozrakostí, tedy se sníženou schopností vidění. Jsou to pacienti předškolního a raně školního věku.
Proč všechny ty hračky?
Hra je součástí terapie. Navíc když děti cvičí v prostředí, ve kterém se cítí dobře, jsou výsledky lepší. Proto jsme dbali i na takové záležitosti, jako je barevné ladění stěn, podlah a vybavení. Zvolili jsme růžovou, která přechází v zelenou a žlutou. U specializované firmy jsme pořídili hračky, které v řadě případů slouží zároveň jako cvičební pomůcky.
Jaké hračky nebo cvičební pomůcky u vás malí pacienti najdou?
Je to napřílad prostorový labyrint, šněrovací rám, geozrcadla, zvířátka protkávaná cestičkami, skládací housenky, šablony na obkreslování... Toto vybavení budeme postupně rozšiřovat a obměňovat, aby se dětem neokoukalo.
Hovoříte o cvičebních pomůckách. Upřesníte, co děti s jejich pomocí vlastně procvičují?
Cílem je stimulovat tupozraké oko. Nácvikem děti zlepšují orientaci v prostoru, spolupráci oka s rukou, jemnou motoriku, stimulují místo nejostřejšího vidění.
V čem jsou nové pomůcky odlišné od těch, které už máte a jejichž používání prověřil čas?
Samozřejmě že se těžko vymyslí něco zcela nového, co by nebylo jen obměnou klasických postupů. Stimulování zrakového nervu, cvičení zrakové ostrosti a vnímání prostoru vychází ze stejného principu jako dosud. Ovšem nesmíme opominout ani nové trendy dětské zábavy. Všichni víme, jak náročné dnes děti jsou a jak těžké bývá nalákat je na staré, okoukané technologie, které dobře sloužily ještě generaci jejich rodičů.