Tupozrakost

Jak na tupozrakost
praktická příručka pro rodiče

Předmluva

Pokud právě čtete tyto řádky, patříte k zodpovědným rodičům, kteří problémům rádi předcházejí.
Snad jste se právě vrátili z ordinace dětského či očního lékaře, kde jste se dozvěděli, že váš potomek trpí tupozrakostí. Zjistili jste, že vpodstatě používá jen jedno oko, hrozí mu, že se u něj nikdy nerozvine prostorové vidění, což by pro něj v jeho dalším životě znamenalo omezení v řadě běžných činností, včetně řízení auta, nebo při volbě povolání... A co když si právě zdravé oko poraní?! Strašlivá vidina úplné ztráty zraku vám bere dech.
Uklidněte se. Zřejmě se děsíte úplně zbytečně. Pokud budete s dítětem řádně cvičit a dodržovat všechny pokyny lékaře, má velkou šanci, že získá zcela zdravý zrak. A jestli máte pocit, že se na vás valí lavina nejrůznějších informací, doporučení a nesrozumitelných termínů, pomůže vám tato příručka.
Najdete v ní popisy cviků pro nápravu tupozrakosti, návrhy činností vhodných pro stimulování nemocného oka i další praktické rady. Tak už neváhejte a s chutí do toho! Uvědomte si, že vašemu dítěti běží čas.

Jak vidí dítě

Děťátko procvičuje mrkací reflex otevíráním a zavíráním očí už v děloze, poprvé však použije své oči ke skutečnému vidění až v okamžiku narození. Od této chvíle se zrak postupně vyvíjí v závislosti na tom, jak dozrává mozek a sílí okohybné svaly.
V důsledku přirozených tlaků při porodu většina dětí přichází na svět se značně oteklýma očima. Otoky obvykle po několika dnech ustoupí. Od samého počátku novorozenec dokáže rozlišovat tvary a většinu barev, může zaostřit na předměty ve vzdálenosti 20 až 30 centimetrů. Vidí však rozmazaně, obrazy ze sítnic obou očí se ještě nepropojily.
Na konci prvního měsíce je kojenec chopen na chvilku soustředit pohled na obličej matky naklánějící se nad ním ve vzdálenosti asi 25 centimetrů.
O čtyři týdny později si prohlíží i předměty. Ovšem vzdálenost, na kterou je schopen zaostřit, není větší než třicet centimetrů, proto si ruce a prsty dává blízko k obličeji. Ve druhém měsíci se začíná dívat oběma očima společně.
Ve dvanácti týdnech plynule sleduje pohybující se hračku, ale nevšimne si malého předmětu. Vnímá už všechny barvy i s jejich odstíny, sleduje bližší a vzdálenější předměty, úplný trojrozměrný obraz světa však nemusí být dokonalý až do konce šestého měsíce.
Ve čtvrtém měsíci se vyvíjí akomodace – dítě dovede zaostřovat bližší i vzdálenější předměty.
Ve třetím čtvrtletí prvního roku se začíná vyvíjet prostorové a hloubkové vidění.
Koncem prvního roku je vidění už téměř tak dobré jako v dospělosti.
Dvouleté batole vidí i velmi malé předměty.
Zrak se stále zdokonaluje až do šesti let věku, kdy dosahuje plné kvality.
Pokud v této době do normálního vývoje zasáhne nějaká porucha, přeruší se a pokračuje patologicky. Vzniká šilhání a tupozrakost.

Svět přes matné sklo

Tupozrakost (amblyopie) je snížená schopnost vidění, která se většinou projevuje jen u jednoho oka (jednostranná amblyopie).
Je způsobena tím, že zrakové centrum v mozku se nenaučilo správně rozpoznávat příslušné vjemy, na oku samotném však nelze pozorovat viditelné změny.
Za normálních okolností mozek spojí obrázky vytvořené na sítnicích obou očí do jednoho prostorového obrazu. Ovšem pokud je obraz z některého oka méně ostrý, mozek ho začne potlačovat. Zrakové podněty ze slabšího oka vyřadí, aby nerušily obraz vytvořený zdravým okem. Z nečinnosti pak dochází ke ztrátě zrakové ostrosti. Pokud se pacient neléčí, nedá se dobré vidění tupozrakého oka obnovit, ani když se zraková vada později opraví brýlemi, kontaktními čočkami nebo laserovou operací. Takto postižený člověk vidí nemocným okem jako přes matné sklo. Při těžké tupozrakosti stěží rozezná roztažené prsty ruky na vzdálenost jednoho metru. Prakticky se tak stává jednookým.
Tupozraký člověk mívá problémy s prostorovým viděním. Hledí pouze jedním okem, takže vidí jediný, a to plošný obraz. Je tedy ochuzen o prostorový vjem, čímž je zhoršena i schopnost odhadování vzdálenosti.
Silná tupozrakost vyřazuje dítě z her a sportovních činností, v dospělosti ho omezuje při výběru povolání a v řadě činností, například dělá problémy při řízení auta.
Pokud zdravé oko postihne úraz, tupozraký člověk ztrácí schopnost vidění.
V České republice trpí tupozrakostí tři procenta dětí.

Příznaky tupozrakosti:
dítě je nemotorné
často zakopává
nedokáže zachytit hozený balon
vráží do věcí
přivírá jedno oko
mne si oči, mhouří je
naklání hlavičku na stranu
brání se zakrytí zdravého oka
oči pálí, jsou zarudlé, objevují se opakované záněty

Nejčastější příčiny tupozrakosti:
šilhání
refrakční vady

Méně časté příčiny tupozrakosti:
šedý zákal
zánět
porucha sítnice nebo zrakové dráhy
úraz
nádor oka
nádor mozku
krvácení do sklivce
nystagmus
albinismus

Druhy tupozrakosti:
 Tupozrakost při šilhání
Nejčastěji se tupozrakost objevuje jako následek šilhání. Pokud dítě šilhá, vyvstávají ve zrakovém centru mozku dva obrazy. Dvojité vidění (diplopie) je však pro dítě nesnesitelné, proto je instinktivně překoná tím, že v mysli vyřadí obraz šilhavého oka, který je méně jasný než obraz oka zdravého. A tak později už vůbec nevnímá, co šilhavé oko spatřilo. Protože ho neopoužívá a díváním necvičí, ztrácí zrakovou schopnost, oko se stává tupozrakým, takže se sotva podstatně liší od oka slepého.
 Tupozrakost při nepoužívání oka
 Vzniká po zamezení vstupu normálních zrakových podnětů do oka. Patří sem i okluzní tupozrakost, která se vytváří při déletrvajícím obvazu oka kvůli oční chorobě nebo po dlouhodobém zakrytí oka při okluzní terapii.
3. Ametropická tupozrakost
Může být na jednom nebo obou očích při vysoké refrakční vadě, především dalekozrakosti.
4. Meridionální tupozrakost
Tupozrakost při astigmatismu. Může být na jednom nebo obou očích.
5. Anizometropická tupozrakost
Vzniká při rozdílu dioptrií mezi oběma očima. Může být spojena se šilháním.
6. Vrozená tupozrakost
Například tupozrakost při albinismu nebo nystagmu (mimovolné kmitavé pohyby oka).
Jednotlivé druhy tupozrakosti se mohou vzájemně kombinovat.

Šilhání (strabismus)

Šilhání je zraková vada, při které nefunguje vzájemná spolupráce obou očí, to znamená, že každé oko se dívá jiným směrem. Oko se může vytáčet ven (exotropie), dovnitř (ezotropie), nahoru (hypertropie) nebo dolů (hypotropie).
Šilháním je postiženo čtyři až šest procent všech dětí. Asi u poloviny z nich se vyvine tupozrakost. Šilhání není jen kosmetickou vadou, vždy je spojeno s poruchou prostorového vidění.
Výskyt šilhání je podmíněn geneticky, ale může jednu generaci přeskočit.

Novorozenecké zašilhávání (strabismus spurius)

V prvních dnech či týdnech života dítěte občas dochází k určitému nesouladu v pohybu obou očí. U novorozenců ještě není vytvořena schopnost udržet oči v souměrném postavení, pro dítě je dost obtížné mít obě oči ve stejné rovině, aby mohlo zaostřit na předmět, jedno oko obvykle vybočuje z ohniska. Novorozenec stáčí oči za výrazným zdrojem světla a dovede ho kratičkou dobu fixovat. Zpočátku obyčejně fixuje jen jedno oko, druhé se chvílemi uchýlí stranou. Dokonalá souhra svalů se vytváří teprve jejich používáním a postupným dozráváním mozku a nervové soustavy. Ve věku pěti až osmi týdnů se vytváří fixace oběma očima a novorozenecké zašilhávání mizí.

I u dítěte do stáří tří až čtyř měsíců je běžné, že si někdy trochu zašilhá. Pokud však šilhá soustavně nebo oči ujíždějí stále stejným směrem, není to v pořádku. V půl roce věku dítě se zdravým zrakem dokáže pohybovat oběma očima zároveň.
Šilhání nastává, jestliže oči nikdy nezaostří na předmět společně, nejsou obě nastaveny do jedné osy. Může vzniknout již před narozením nebo krátce po něm. Takže ne vždy je šilhání v prvních měsících života neškodným novorozeneckým zašilháváním. V některých případech jde o kongenitální ezotropii, která se projevuje v prvních týdnech po narození, nejpozději do šesti měsíců věku dítěte, úchylka při ní bývá velká, stejná do dálky i do blízka. Léčit se dá pouze chirurgicky, nejlépe kolem jednoho roku věku, nejpozději do dvou.
Nejčastěji začínají děti šilhat ke konci prvního roku věku, ale i kdykoliv později, většinou do šesti až sedmi let. Vznikne-li šilhání v pozdějším věku, bývá příznakem vážnějšího onemocnění.
Zpočátku děti šilhají, když jsou unavené, později stále častěji. Šilhání se někdy objeví v důsledku oslabení organismu po spalničkách, spále nebo po vysokých horečkách. Často bývá spojeno s dalekozrakostí, v mnoha případech je touto vadou způsobeno. Vzácně může šilhání způsobit zhoubný nitrooční nádor.
Asi 75 procent šilhavých dětí trpí konvergentním (sbíhavým) strabismem (ezotropie). Menší část má divergentní (rozbíhavý) strabismus (exotropie) a jiné formy. Diagnostika rozlišuje mnoho druhů šilhání. Nejčastější bývá jednostranné nebo střídavé šilhání. Poměrně vzácné je cyklické šilhání, při kterém se úchylka pravidelně opakuje v intervalech, nejčastěji 48 hodin. Dítě má oči paralelní 48 hodin a 48 hodin šilhá, obvykle na jedno oko.

Refrakční vady

Oko jako fotoaparát

Světlo proniká optickými prostředími oka (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec) na sítnici, kde vznikají obrazy pozorovaných předmětů. Vzniklý vzruch je přenesen do zrakového centra.
K dobré činnosti zrakového ústrojí je nezbytná správná lomivost světla v optickém zařízení oka. Aby paprsky přicházející do oka dopadaly po průchodu jeho optickou soustavou do místa nejostřejšího vidění na sítnici, musí být zachován správný poměr délky oka a síly jeho optické soustavy.
Poměru mezi lomivou silou optického aparátu a délkou oka se říká refrakce. Nepoměrem lomivosti optických prostředí a délky oka vznikají refrakční vady: krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus.
Na vzniku tupozrakosti se ze všech refrakčních vad nejvíc podílí dalekozrakost.

Dalekozrakost (hypermetropie)

Dalekozraké oko bývá příliš krátké nebo lomivost jeho optické soustavy nedostatečná. Světelné paprsky se sbíhají až za místem nejostřejšího vidění, takže na sítnici dopadá rozostřený, zamlžený obraz.
Většina novorozenců má oči dalekozraké. V útlém věku je délka oka často kratší než v dospělosti, oko je nedorostlé. Lehká dalekozrakost (asi do +2,0 dioptrií) je docela běžná. S tělesným vývojem dorůstá oko do normálního tvaru a dalekozrakost se ztrácí.
Dalekozrakost se běžně napravuje spojnými  (plusovými) brýlovými skly nebo kontaktními čočkami, které upravují průběh paprsků tak, aby se znovu setkávaly na sítnici.

Krátkozrakost (myopie)

Krátkozraké oko je příliš dlouhé nebo lomivost jeho optické soustavy velká. Světelné paprsky se sbíhají před místem nejostřejšího vidění na sítnici. Krátkozraký člověk vidí špatně do dálky, dobře do blízka. Tato vada se napravuje rozptylnými (minusovými) brýlovými skly nebo kontaktními čočkami. Krátkozrakost se obvykle manifestuje ve školním věku, v pubertě narůstá.

Astigmatismus

Astigmatismus se projevuje neschopností vidět ostře na jakoukoliv vzdálenost (do blízka i do dálky). Příčinou je nepravidelný tvar oční rohovky. Část světelných paprsků se sbíhá mimo místo nejostřejšího vidění a na sítnici dopadá deformovaný obraz. Světelný bod je zobrazen jako čárka, což snižuje kvalitu zrakové ostrosti. Protože oko nemůže řádně zaostřit, doprovázejí astigmatismus četné potíže jako bolesti hlavy, slzení, pálení očí, záněty spojivek, víček. Astigmatismus bývá často spojen buď s krátkozrakostí, nebo s dalekozrakostí.
Tato vada se obvykle napravuje cylindrickým brýlovými skly, která lomí paprsky jen v jedné rovině.
Astigmatismus bývá většinou vrozený, takže astigmatik nezná normální tvary písmen, má je protažené, deformované, neostré. Naučí se je znát až po několika měsících nošení brýlí, kdy začne využívat jemnosti své sítnice. Pak se teprve postupně zvýší zraková ostrost na normální hodnotu.

Anizometropie

Anizometropie je stav, při kterém refrakce obou očí není stejná. Anizometropie malého stupně je velmi častá. Větší anizometropie působí potíže při akomodaci, protože je spojená s rozdílnou velikostí obrazů na sítnici (anizeikonie). Koriguje se skly nestejné síly. Dítě snáší v brýlích větší rozdíl než dospělý. Zvykne si až na pět dioptrií u dalekozrakosti a šest u krátkozrakosti. (Dospělí snášejí rozdíl jen dvou až tří dioptrií.)

Šedý zákal (katarakta)

Šedý zákal znemožňuje vidění tím, že zneprůhledňuje oční čočku. Většinou postihuje starší pacienty, vzácně bývá vrozený.
Zkalení čočky je v tomto případě důsledkem chybného vývoje oka v prenatálním stadiu. Nejčastější příčinou je, že matka v počátku těhotenství prodělala nějakou infekci.
Tato vada se léčí operativním odstraněním zkalené čočky. U dospělých pacientů se pak implantuje umělá nitrooční čočka, která má dioptrickou sílu kolem 17 až 20 plusových dioptrií.
U dětí je nutno postupovat odlišně. Vždyť oko kojence má před sebou ještě mnoho let vývoje. Během růstu se mění hodnota dioptrií, oko se zvětšuje. Proto se při operaci vrozeného šedého zákalu nitrooční čočka nevkládá.
Nošení brýlí se skly silnými dvacet dioptrií by však bylo obtížné, proto se používají kontaktní čočky. Mohou se aplikovat i několikaměsíčnímu dítěti, snášenlivost je dobrá. Až bude vývoj oka dokončen, dá se voperovat nitrooční čočka.

Léčba šilhání a tupozrakosti

První krok: vyšetření

Lékař nejdřív musí zjistit příčinu tupozrakosti a vypořádat se s ní. Než se do léčby pustí, je potřebné velice podrobné vyšetření, pacient bude muset podstoupit několik testů.

Před první návštěvou oftalmologa

Na první návštěvu očního lékaře je dobré dítě připravit. Zdůrazněte mu, že vyšetření nebolí, že mu lékař jen ukáže obrázky a světýlka. Je vhodné doma nacvičit zakrývání jednoho oka (například při hře na piráty) a „čtení“ obrázků a značek ve tvaru velkého písmene E, které ukazujete ze vzdálenosti pěti až šesti metrů.
Vyplatí se informovat se předem, jaký vztah mají k dětským pacientům v ordinaci, do které se chystáte. Dobrý oftalmolog to s dětmi umí, dokáže vyšetřit jakékoliv malého pacienta, včetně těch hyperaktivních.

Co se děje v ordinaci

Vyšetření lékař přizpůsobí věku dítěte.
V každé věku může vyšetřit oční pozadí a provést několik základních testů. Od dvou let se zjišťuje zraková ostrost, ve třech letech zkouška prostorového (binokulárního) vidění a v pěti se dělají testy na spolupráci očí (korespondence sítnic).
Kompletní vyšetření šilhání zahrnuje: vyšetření zrakové ostrosti a refrakce, postavení očí a pohyblivosti (motilita), změření velikosti úchylky šilhání, zkoušku prostorového vidění, vyšetření spolupráce obou očí a změření zornicové vzdálenosti.

Vyšetření zrakové ostrosti
Zraková ostrost se zjišťuje „čtením“ tabule s obrázky a E háky. Dítě, které si to vyzkoušelo doma, rychleji ztratí ostych.

Stanovení refrakce
K vyšetření refrakce existují různé přístroje, které mohou svou velikostí a tajemně působícím vzhledem některé děti odradit, takže do nich nebudou chtít strčit hlavu. Lékař v dobře vybavené ordinaci v těchto situacích sáhne po mobilním autorefraktoru, který během okamžiku změří sférickou i cylindrickou vadu. Vypadá jako obyčejná krabička a dá se použít i u miminek.

Zjištění rozlišovací schopnosti
Vyšetří se s pomocí tabulek nebo promítáním skupin do čtverece seřazených, různě orientovaných E háků, jejichž velikost a odstup jsou u jednotlivých tabulek odlišné.

Zkouška akomodace
Akomodometrem se změří punctum proximum, nejbližší bod, který vyšetřovaný vidí ještě ostře. Akomodometr má podobu pravítka s čtecím textem, který se přibližuje, až do bodu, kdy se text zamlží.

Zakrývací test
Dítě se dívá na poutací značku nebo světlo, lékař mu oči střídavě zakrývá a sleduje odchylky očí.

Brücknerův prosvětlovací test
V temné komoře jsou oči osvětleny v maximální intenzitě. Lékař sleduje reakci zornice. Při osvětlení každého oka zvlášť pozoruje vyrovnávací pohyb očí.

Vyšetření konvergence
Na konvergometru se změří blízký bod konvergence, tj. bod rozdvojení. Po tyči se k očím přibližuje světelný jezdec s černou tečkou uprostřed. Sleduje se, v jaké vzdáleností od očí se tečka rozdvojí.

Swanův anaglyfický test
Dítě se dívá ze vzdálenosti jednoho metru na střed bílého plátna červenozelenými brýlemi. To, co vidí (barva plátna, případně jeho rozdělení na červené a zelené pole, velikost polí, způsob rozdělení) dává lékaři informace o korespondenci sítnic.

K vyšetření binokulárního vidění a korespondence sítnic se používají:

Worthova skla
Jsou to čtyři kruhová světla (nebo obrázky) různých barev uspořádaná do kosočtverce. Při nasazení červenozelených brýlí se barvy vzájemně neutralizují. Počet a barva světel, které vyšetřovaný vidí, dávají informace o kvalitě vidění.

Bagoliniho skla
Jsou to plochá skla, rýhovaná na pravém oku v ose 135 stupňů, na levém v ose 45 stupňů. Bodový světelný zdroj je zkreslen každým sklem v čáru kolmou na rýhy skla. Zdravé oči vidí dvě čáry, které se protínají uprostřed, a světlo v bodě protnutí. Pacienti vidí různě překřížené i neprotnuté čáry, různé úmístění světla, někdy i světla dvě.

K řadě vyšetření a testů se používají:

Maddoxův kříž
Tvoří ho dvě stupnice a bodové světlo uprostřed. Pacient ho pozoruje ze vzdálenosti jednoho metru. Používá se k vyšetření postavení očí a velikosti úchylky šilhání.

Perimetr
Při vyšetření se pohybuje světelnou značkou po oblouku perimetru. Pacient sleduje světelný bod, někdy s pomocí červenozelených brýlí. Slouží k vyšetření postavení očí, jejich pohyblivosti a velikosti úchylky šilhání.

Oftalmoskop
Přístroj na vyšetření očního pozadí.

Troposkop
Troposkop je přístroj se dvěma optickými soustavami. Vyšetřované dítě se do něj dívá oběma očima a vidí obrázky. Je dotazováno, zda např. vidí lva v kleci nebo mimo klec, kolik vidí domečků a stromečků apod. Používá se k vyšetření postavení očí, měření velikosti úchylky šilhání, zjištění prostorového vidění a spolupráce sítnic.

Prizmata
Jsou to speciální brýlové čočky tvaru klínu, jejichž dioptrická síla láme světelné paprsky jen jedním směrem. V diagnosti se používají např. u zakrývacího testu nebo v kombinaci s červeným světlem. Slouží k vyšetření velikosti úchylky šilhání a zjištění spolupráce sítnic.

Domácí (pouze orientační) zkoušky zraku

Přiblížení dlaně
Dělá se v pěti měsících věku dítěte. Ze vzdálenosti jednoho metru přiblížíte prudce dlaň asi na 25 centimetrů před obličej dítěte. Dítě vidoucí a s normálním vývojem mozku mrkne oběma očima. Pokud se tak nestane, vyhledejte očního lékaře.

Hra na piráty
Opatřte si pirátské šátky a hrajte si s dítětem na bandity moří. Překryjte mu šátkem nejdřív jedno, později zase druhé oko. Pokud některým okem hůř vidí, bude se jeho zakrytí bránit.
Hra pokračuje tím, že malý pirát vyhlíží z lodi a sleduje dění na pevnině. To mu samozřejmě obstaráte vy tak, že budete ze vzdálenosti pěti metrů ukazovat zhruba ve výšce „pirátových“ očí obrázky zvířátek a předmětů. Tímto způsobem lze vyzkoušet, zda dítě vidí dobře a každým okem samostatně.
Dětem od tří let lze už předkládat Pflügerovy háky, které mají podobu různě polohovaného písmene E. Otáčejte jimi všemi směry, dítě bude stejně ukazovat velkým písmenem E, které jste mu vystřihli z tuhé lepenky. Může si je pak vzít i na vyšetření k očnímu lékaři. V ordinaci pak ochotněji předvede, jak umí se značkou zacházet.

Fixace
Výrazně nakreslete pravoúhlý kříž délky dva centimetry. Překryjte dítěti oko a vyzvěte je, aby nakreslilo do středu tečku. Potom totéž při zakrytí druhého oka. Varovné je, pokud dítě kreslí tečku mimo střed. (Prognóza vyléčení tupozrakosti je příznivější, pokud jsou tečky při opakovaném kreslení rozloženy do všech kvandrantů, než když jsou soustředěny v jednom.)

Doteková zkouška
Vemte si ořezanou tužku, druhou dejte dítěti. Zkuste zjistit, jestli se hrotem své tužky dokáže dotknout hrotu té vaší.

Druhý krok: brýle

Předpis brýlí pacientům s refrakční vadou:
Při krátkozrakosti se předepisují nejslabší rozptylná skla, s nimiž pacient dobře vidí.
Při dalekozrakosti se předepisují nejsilnější spojná skla, s nimiž pacient dobře vidí.
Astigmatismus se koriguje plně nebo se odečítá půl dioptrie.
Při anizometropii se může předepsat rozdíl mezi oběma očima až –7 dioptrií nebo +5 dioptrií. U velkých anizometropií jsou vhodné kontaktní čočky.
Brýle musejí být předepsané tak, aby nezhoršily zrakovou ostrost a zrakové pohodlí!

Předpis brýlí šilhavému dítěti:
Pokud nemá refrakční vadu, předepisují se brýle pouze při exotropii (rozbíhavé šilhání), a to až do výše -2 dioptrií (antikorekce).
Pokud je dítě dalekozraké, předepisuje se při ezotropii (sbíhavé šilhání) plná korekce a při exotropii antikorekce.
Pokud je dítě krátkozraké, předepisuje se při ezotropii minimální korekce a při exotropii hyperkorekce.

Výběr brýlí

Brýle jsou optickou pomůckou, kterou lidé používají už od 14. století. Tehdy sloužily především duchovním a aristokracii, dnes jsou součástí života většiny z nás.
Tak jako všechno i brýle podléhají módním trendům, ovšem snaha být za každou cenu in by se neměla při výběru obrouček, zvláště pro dítě, stát tím nejdůležitějším kritériem. Nejsou vhodné ani příliš velké, ani příliš malé očnice. Postranice nemají být dlouhé, aby brýle nesjížděly na špičku nosu. Obruba musí respektovat větší šířku kořene dětského nosu. Měla by být pohodlná. Brýle nesmějí padat z obličeje při sehnutí hlavy, tlačit na nose nebo za ušima. A hlavně: oči se musejí dívat středem skel! Pokud nositel brýlí kouká přes okraj, nevidí jasně.
Optik skla správně zabrousí tak, aby střed zornice souhlasil se středem broušené plochy. Kdyby to neudělal, brýle by neseděly. Moderně vybavená optika má k tomuto účelu speciální přístroj, který potřebné parametry vypočítá. Výslednou kvalitu si můžete ověřit sami poměrně jednoduchým způsobem: Zakreslete středy obou čoček fixem přímo na skla, nasaďte brýle dítěti a zkontolujte polohu značek. Měly by být přímo proti zornicím. V opačném případě požadujte vsazení nových skel zdarma.
Tmavá skla se doporučují pouze v případech chronické změny víček nebo spojivek, při nystagmu, světloplachosti či albinismu. Jinak si má normální oko dítěte zvykat na různou světelnou intenzitu.
Pro děti jsou vhodná tvrzená skla.
U některých typů šilhání se předepisují bifokální skla. Pro děti jsou nejlepší bifokální skla Franklinova, u nichž vodorovná hranice mezi skly různé síly prochází zornicí. Skla s obloukovou hranicí se nehodí, protože mají malé zorné pole pro dívání do blízka.
Každé dítě by mělo mít náhradní brýle.
Nezapomínejte na to, že brýle je třeba pravidelně čistit (alespoň dvakrát denně vodou). Na noc se ukládají do pouzdra, aby se při nešetrné manipulaci nepoškodily. A především se musí dbát na to, aby nedošlo k poškrábání čoček – nesmějí se pokládat skly na podložku.
Je třeba nosit brýle trvale a neodkládat je, lze je však nahradit kontaktními čočkami. U části dětí se zhruba po dvou měsících nošení brýlí šilhání zcela vyrovná.
Při léčbě se mohou používat také prizmata. Pomocí prizmat vidí dítě oběma očima zároveň a mozkové funkce se dovytvoří. Šilhání se pak zcela ztratí nebo se jeho intenzita zmenší.
Pokud šilhání přetrvává, je třeba podstoupit operaci, a to někdy i opakovaně.

Třetí krok: léčba tupozrakosti

Přinutit tupozraké oko, aby fungovalo, jak má, není jednoduché. Oči jsou párový orgán, pokud jedno z nich nepracuje řádně, jeho roli zdárně zastane oko druhé. A proto je nutné zdravé oko načas „vyřadit z činnosti“ a nechat pacienta odkázaného pouze na „nezdárné“ tupozraké oko. Jedině tak se je podaří stimulovat.
Tato léčba se provádí s pomocí kapek nebo okluzní terapie.

Léčba kapkami

U velmi malých dětí se sbíhavým šilháním, pokud není stupeň tupozrakosti těžký, postačí v určitých případech vkápnout denně nebo obden do zdravého oka jednoprocentní roztok atropinu. Zornice se rozšíří a vnímaný obraz zamlží. (Zhoršení vidění je způsobeno obrnou akomodace, zvětšením sférické a chromatické vady a oslněním.)
Zrakové centrum v mozku musí zpracovat obraz získaný ze sítnice slabšího oka, které se tak přinutí k činnosti.
Kapat je nutné minimálně několik měsíců.

Jak správně používat kapky:
 Přesvědčte se, zda máte správnou lahvičku.
 Umyjte si ruce.
 Připravte si pro každé oko čistý čtvereček papírové vaty. Zabrání klouzání víček a zanesení infekce do oka. Můžete papírovou vata nahradit vnitřní stranou čistého kapesníku. Obyčejná vata není vhodná. Těžko se z ní dělá smotek, z něhož by nevyčnívala vlákna, ta oko dráždí a mohla by v něm uváznout.
 Bylo by dobré provést nejdřív nácvik s neškodnými očními kapkami na dospělé osobě a na sobě. Získáte tak potřebnou zručnost a zjistíte, co je příjemné a co ne.
 Nekapejte dítěti do očí pod silným světlem. Pokud mu svítí do očí, je logické, že úporně mhouří oči. Natočte dítě tak, aby světlo šlo ze strany, spíš trochu zezadu.
 Vezměte do levé ruky čtvereček suché papírové vaty a přilože jej na dolní víčko.
 Lehce a nenásilně stáhněte víčko dolů, až se okraj víčka oddálí od oka a objeví se jeho vnitřní plocha. Nestahujte víčko, až kam to jde.
 Dejte pozor, abyste se nedotkli řas, reflex by přivodil okamžité zavření víček.
 Kapátko držte jako tužku, ne kolmo proti oku, ale hodně šikmo.
 Kápněte do oka z výšky asi tři až pěti centimetrů.
 Celou proceduru usnadní, pokud se dítě bude dívat nahoru.
 Jestliže se dítě brání a uhýbá, je nutné, aby vám někdo přidržel oběma rukama jeho hlavičku.
 Po vkápnutí zatlačte na slzný váček a odsajte přebytečné kapky z vnitřního koutku čtverečkem papírové vaty, aby se zabránilo většímu vstřebávání kapek a intoxikaci atropinem.
Hlavně: proveďte vše lehce a bez zbytečných průtahů. Čím déle to bude trvat, tím hůře bude dítě proceduru snášet.

Pozor: Pokud dítěti zčervená obličej a je neklidné, může se jednat o intoxikaci atropinem. Kapky je třeba vysadit.
Kapky uchovávejte vždy na místě, kam se dítě nedostane. Hrozí nebezpečí otravy.

Jakmile začne šilhat dosud zdravé oko, znamená to, že tupozrakost se ztrácí. Přechází se ke střídavému kapání atropinu. Vkapuje se týden do pravého, týden do levého oka, jeden týden se vynechá. Po odstranění tupozrakosti se šilhání menšího stupně často upraví samo nebo se úchylka zřetelně zmenší.
Kapání atropinu je úspěšné obvykle v polovině léčených případů. Neúspěšné je u těžké tupozrakosti. Pokud kapání nestačí pro dosažení střídavého šilhání, používá se náplasťová okluze.

Okluzní terapie

Pokud dítě může nosit brýle, dostává před léčbou kapkami přednost okluzní terapie. Okluze lépe vidoucího oka se používá už od roku 1743 a dodnes zůstává základním způsobem léčby tupozrakosti.
Okluze vede ke zlepšení zrakové ostrosti nezakrytého oka i zmenšení jeho útlumu a předchází těžko odstranitelné patologické anomálii, při níž vzniká nepravé binokulární vidění.
Nejčastěji se používá okluzor náplasťový. Lze také nosit gumový okluzor s přísavkou na sklo, plastikovou klapku na brýle nebo okluzní kontaktní čočku.
Gumový okluzor je šetrnější k pokožce než náplast, nedává však jistotu správného zakrytí. Nezaručí, že dítě nebude podkukovat. Toto nebezpečí hrozí i při použití plastikové klapky.
U těžké tupozrakosti se obvykle začíná s náplasťovou okluzí. Brýle s okluzorem z umělé hmoty nestačí. Dítě, které je vyřazením vedoucího oka prakticky slepé, se okluzoru instinktivně brání a dívá se nad brýlemi nebo si je sundává. Teprve po částečném vyléčení se od náplasti přechází k brýlovému okluzoru.

Správné použití náplasti

 Oční náplast se lepí na čistou a suchou kůži zavřeného oka. Obličejové svaly by při aplikaci měly být uvolněné.
 Odstraňte papírovou podložku náplasti a přiložte polštářek pod obočí tak, že užší konec polštářku směřuje k nosu.
 Oko musí zůstat zavřené, aby náplast zakryla celou jeho plochu.
 Náplast přilepte na kůži obličeje tak, aby dokonale kryla lépe vidoucí oko. Na vnitřní straně obličeje musí sahat do poloviny kořene nosu.
 Lehce náplast přitlačte, aby její lepivá část byla ve styku s kůží.
 V případě alergické reakce náplast odstraňte a obraťte se na lékaře.
 Na noc náplast odstraňte jemným sejmutím od okraje ke středu oka. Pomalu stahujte okraje směrem ke středu polštářku.
 Pokud nejde náplast bezbolestně odstranit, navlhčete ji vodou a potom stáhněte vodorovně s povrchem kůže. Tyto problémy se objevují především v začátcích okluzní terapie, kdy náplast ještě není používána celý den, ale pouze několik hodin. Důvodem je, že byla navržena pro celodenní nošení, při delší aplikaci klesá přilnavost náplasti.
 Náplast vyhoďte (do běžného domovního odpadu). Je určena k jednomu použití.
 Kůži ošetřete krémem na obličej.

Netrestejte, raději chvalte

Pozor: Po prvním zakrytí lépe vidoucího oka dítě velice špatně vidí, zvlášť při těžké tupozrakosti. Je značné riziko úrazu, pacient nesmí být ponechán o samotně! Zvýšený dozor potřebuje, aby nedošlo k úrazu, ale také ke kontrole, zda náplast neodlepuje. Kritických je prvních tři až pět dnů.
U malých dětí se začíná s patnácti minutami, brzy se doba nošení náplasti prodlužuje na několik hodin až celý den. Bylo by naivní myslet si, že dítě nutnost okluzní terapie pochopí či dokonce přivítá.
Při prvním zakrytí zdravého oka se malé dítě obvykle brání, strhává okluzor, posunuje jej, nadzvihuje a všemožně se snaží najít místo, kde okluzor nepřiléhá dokonale, aby se mohlo i nepatrnou štěrbinkou dívat. Vždyť zakrytí lépe vidoucího oka je pro ně nepříjemné už jen z toho důvodu, že mozku trvá asi deset minut než se přeorientuje a začne používat slabší oko.
V tomto kritickém období je vhodný aktivní přístup rodičů. Není dobré stále dokola opakovat věty jako: „Nezlob a nesundávej si tu náplast!!!“ Místo toho dítě k nošení náplasti motivujte. Hovořte pozitivně a stanovte časové plány. Řekněte například: „Náplast odstraníme, až budeme obědvat.“
Dítě nemusí chápat, proč má dělat něco, co je mu tak nepříjemné. Proto z povinnosti udělejte hru. Navrhněte potomkovi, aby si náplast vyzdobil. Připravte mu pastelky, nálepky, obtisky... Dejte najevo, že výsledné dílko se vám líbí, pohovořte o přednostech originálního vzhledu, jaký náplast získá.
Vytvořte rozvrhy nošení náplasti. Dejte dítěti bílé nebo barevné čtvrtky papíru a nechte je, aby je vyzdobilo pastelkami, vodovými barvami nebo výstřižky oblíbených pohádkových postaviček a zvířátek. Dovolte mu, aby v obchodě samo vybralo nálepky, vyhledejte s ním na internetu zvířátka, postavy z kreslených filmů, popové hvězdy apod.
Stanovte systém odměn za nošení náplasti. Zdůrazněte, jak je to vlastně výhodné dostat něco jen za to, že si dítě maluje se zalepeným okem.
A hlavně: neustále dítě chvalte! Pochvala povzbudí a bude motivovat k dodržování zásad okluzní terapie.
Časem uvidíte, že po počátečních potížích tupozrakost ustupuje a dítě se přestává zakrývání oka vyhýbat. Lépe se orientuje, jistěji se pohybuje.
Okluzor se obvykle nosí šest dní v kuse, sedmý den je pauza. Úspěch při léčení tupozrakosti závisí z velké části na důslednosti rodičů a jejich schopnosti děti motivovat.
Dítě s totální okluzí musí pravidelně kontrolovat lékař (nejméně jedenkrát za dva měsíce). Je totiž možné, že se zhorší oko pod okluzí a vznikne tzv. okluzní amblyopie. V takovém případě se přechází na střídavou okluzi, zhoršené vidění vedoucího oka se rychle upraví.
Pokud dítě náplasťovou okluzi nesnáší, dá se použít speciální kontaktní čočka.

Pleoptika

Léčba okluzí se doplňuje cvičením tupozrakosti, kterému se odborně říká pleoptika. Cvičí se ve specializovaných ortoptických ambulancích, vybavených potřebnými přístroji. Nutné je ale i doplňující cvičení doma. Nestačí pouze zakrýt lépe vidoucí oko, důležité je namáhat tupozraké oko co nejvíc prací do blízka.
Cvičení má být zajímavé, zábavné, pestré a nemá přesáhnot půl hodiny, protože déle dítě neudrží pozornost. I během této doby lze vystřídat několik činností.

Vhodné činnosti pro domácí cvičení tupozrakého oka
(záleží na věku dítěte a jeho zájmech)

*prohlížení obrázkových knížek

*hra se stavebnicí, sestavování mozaiky, puzzle

*modelování z plastelíny nebo hlíny, práce se dřevem, šroubování, pilování

*omalovánky
Začíná se většími a jednoduchými obrázky, postupně se přechází k obrázkům menším a složitějším.

*obkreslování
a) přes průhledný papír
b) barevnou pastelkou po nakreslené čáře
c) štětcem a vodovými barvami

*vypichování obrázkových předloh

*cvičení na lince
Na předkreslenou čáru dítě maluje kolečka, čtverečky nebo jiné obrazce, usiluje o to, aby byly přesně na lince. Je možné také nalepovat předem vystříhané obrazce z barevného papíru.

*navlékání korálek

*vystřihování a sestavování obrazců
Připraví se různé obrazce a díly (z tuhého papíru, látky, plsti apod.), vystřihnou se a přikládají k sobě nebo se nalepují. Sestavují se domečky, květy, auta apod. Je možné rozstříhat pohled na několik dílů a pak z nich sestavit původní obrázek.

*fixace na body
Na papír se nakreslí několik bodů, které pacient spojuje nebo k nim přikresluje obrazce a vytvoří tak například květiny ve váze.

*vyšívání
Vyšívá se na papír nebo na látku tupou jehlou  a barevnou nití. Na papír se předem vypíchají dírky, které dítě hledá a prošívá barevnou bavlnkou. K vyšívání na látce je vhodná kanava. Toto cvičení je velmi účinné, protože nutí k pozornosti – dírky jsou malé a blízko u sebe.

*společenské hry – dáma, halma, Člověče, nezlob se, pexeso, šachy, domino apod.

*míčové hry, stolní tenis, malé dítě může házet míčem do krabice, prohazovat kruh, házet kroužky apod., chůze po čáře

*čtení
Postupuje se od textů s větším písmem k menšímu.

*počítačové hry, sledování televize (po omezenou dobu)

Čím víc stoupá zraková ostrost tupozrakého oka, tím jemnější práce a hry dítěti předkládejte. Čím zrakově namáhavější práci pacient koná, tím rychleji se jeho tupozrakost zlepší.

Podmínky pro cvičení

Dítě musí mít při cvičení čisté brýle. Okluzor na lépe vidoucím oku musí správně doléhat, nesmí tlačit, pousnovat se nebo padat. Je třeba dodržovat náležitou vzdálenost očí od práce do blízka. Doporučuje se 30 až 40 centimetrů. Při čtení má dítě sedět zpříma, knihu držet v poloze šikmé tak, jako by byla opřená o pultík. Vhodné je použít speciální čtecí stojan.
Stává se, že se dítě při kreslení, čtení nebo psaní příliš naklání. Je to tím, že má nejbližší bod (punctum proximum), ve kterém oko ještě vidí ostře, blíže než dospělí, s přibývajícím věkem se postupně vzdaluje. Přílišné naklánění však neprospívá páteři, proto je dobré vzdálenost 30 až 40 centimetrů dodržovat.
Důležité je při cvičení také dobré osvětlení. Při nedostatečném světle se objevuje únava zraku a celého organizmu. Vhodné osvětlení místnosti má i psychologický význam. Prostředí pak působí příjemně a radostně, šeré a tmavé místnosti vyvolávají dojem stísněnosti.
Nejlepší je samozřejmě denní osvětlení, lidský organizmus je mu dokonale přizpůsoben. Žádné umělé světlo se mu nevyrovná, denní světlo nejlépe splňuje požadavky na rozlišování podrobností a barev. Vniká-li sluneční světlo na pracovní stůl, je dobré zakrýt okno průsvitnou, jednobarevnou záclonou.
Po setmění je třeba pracovní stůl osvětlit tak, aby oči byly stíněny. Současně by mělo svítit stropní světlo, při přenesení pohledu z pracovní plochy budou oči hledět do vyváženě osvětleného prostoru.
Pokud je vaše dítě pravoruké, má světlo na pracovní plochu dopadat z levé strany, aby si při psaní nebo kreslení nestínilo. V zorném poli by nemělo být zářivkové světlo.
Při sledování televize se v místnosti doporučuje slabší osvětlení. Světlo nemá oslňovat.
Pokud dítě už umí číst, není správné věnovat se této činnosti v posteli. Nevhodná poloha knihy a špatné osvětlení mohou způsobit zrakovou únavu, ne však zrakovou vadu.
Na zrakovou únavu organizmus reaguje celkovou únavou, končící zpravidla usnutím, tedy fyziologickou ochranou zraku. Zraková únava sice neohrožuje zrak přímo, ale má vliv na náladu dítěte. Dostavují se bolesti očí, hlavy, nepřesné vidění, podráždění, nechutenství a jiné nervové potíže.

Cvičení v ortoptické ambulanci

Tupozraké dítě by mělo pravidelně navštěvovat ortoptickou ambulanci, kde bude cvičit pod vedením specializovaného zdravotníka. K cvičení využije různé přístroje:

Lokalizátor
Dítě zakrývá prstem nebo ukazovátkem otvory v kovové desce, které ortoptista postupně rozsvěcuje. Velikost otvorů se mění od největších k nejmenším.

Korektor
Dítě obtahuje kovovou tužkou, zapojenou do proudového okruhu, obrázky vyryté na kovové desce. Na přetáhnutí kontury obrázku je upozorněno světelným a zvukovým signálem.

Mnemoskop
Na šikmý kreslicí pult se promítají obrázky, které má dítě obkreslovat. Velikost obrázků se postupně zmenšuje od 25 krát 25 centimetrů až do 5 krát 5 centimetrů. Dá se měnit i osvětlení obrázků.

Campbellův zrakový stimulátor
Přístroj má rotující kotouč se šachovnicí, který se otočí dokola za jednu minutu. Pohled na tento kontrastní podklad stimuluje neurony zrakové kůry. Šachovnice na kotouči se střídají od největší k nejjemnější (je jich sedm). Dítě kreslí fixem na průhledný, plastový kryt nad rotujícím kotoučem, takže po celou dobu hledí na otáčející se šachovnici.

Ke cvičení se používají také prizmata, rotující spirála, vrtule, promítání E háků, červené světlo, oslnění, přerušovné světlo apod.

Jak dlouho léčení trvá

Čím je dítě mladší, tím lépe se daří zlepšit vidění tupozrakým okem. Největší úspěchy při léčbě tupozrakosti jsou zaznamenány u dětí diagnostikovaných nejpozději do čtyř let věku, nejlépe ve dvou až třech letech věku. U dvouletého až tříletého dítěte lze tupozraké oko vycvičit často už během tří až čtyř týdnů. Starší děti potřebují i několik měsíců.
Po vycvičení tupozrakého oka následuje cvičení spolupráce obou očí a prostorového vidění (ortoptika). Potom přichází „udržovací okluze“. To znamená, že pacient musí alespoň půl hodiny až jednu hodinu denně namáhat původně tupozraké oko při zakrytí oka druhého. Takto se postupuje nejméně do dvanácti let věku, aby se předešlo navrácení tupozrakosti.

Desatero pro rodiče

 Přesvědčte se, jestli má dítě správné a čisté brýle, a zda jste zakryli lépe vidoucí oko.
 Úspěch léčby tupozrakosti je přímo závislý na pravidelnosti cvičení a dodržování okluze.
 Nejhorší jsou pro dítě s těžkou tupozrakostí první dny po zakrytí lépe vidoucího oka, proto dbejte na bezpečnost. Myslete na to, že tupozrakým okem dítě špatně vidí, hrozí riziko úrazu!
 Zkontrolujte, jestli okluzor správně doléhá, netlačí, neposunuje se, nepadá.
 Poctivá celodenní okluze = důležitý předpoklad pro odstranění tupozrakosti
 Při cvičení je důležité dobré osvětlení.
 Je třeba dodržovat vzdálenost oka od pracovního stolu 30 až 40 centimetrů.
 Dítě potřebuje motivaci.
 Slova musíš, nesmíš, dělej při cvičení nepomohou. Trpělivostí zmůžete nejvíc.
 Dodržujte kontroly u lékaře!

Čtvrtý krok: operace

V řadě případů je nutné šilhání odstranit chirurgicky. Kongenitální ezotropie, která vzniká od narození do šesti měsíců věku, se operuje kolem jednoho roku věku dítěte, nejpozději do dvou. Také ostatní druhy šilhání se mají operovat co nejdřív. Před zákrokem dítě nosí nejméně půl roku brýle, tupozrakost by neměla být velká. Po operaci pokračuje ortoptická léčba. Někdy je nutné chirurgický zákrok opakovat. Všechny operace a reoperace šilhání by měly být dokončeny v předškolním věku. Později se nedoporučují kvůli horšímu obnovení prostorového vidění. Některé druhy šilhání nejde operovat vůbec.
Platí: Čím je dítě menší, tím je chirurgický zákrok úspěšnější. Čím déle šilhání trvalo, tím je efekt operace nižší.
Střední úchylku do 20 stupňů lze obvykle upravit jedním zákrokem. Výraznější šilhání a kombinace úchylky vertikální s horizontální je třeba operovat víckrát. K druhému zákroku se přistupuje zhruba půl roku po první operaci.
Po zákroku je třeba dál nosit brýle. Skla se někdy i opakovaně mění. Pokračuje cvičení očí.

Pátý krok: ortoptika

Tupozraké dítě se musí naučit vnímat současně obraz obou očí, spojovat je v jeden a rozeznávat hloubku prostoru. Cvičení spolupráce obou očí se nazývá ortoptika. Vhodný věk pro tato cvičení nastává od čtyř let.

Cvičení na troposkopu
Troposkop je nejdůležitější diagnostický i terapeutický ortoptický přístroj.
1. Do dvou oddělených tubusů přístroje se dávají obrázky, které dítě musí spojovat v jeden. Světlo před vedoucím okem se ztlumí, před tupozraké oko se dá světlo maximální intenzity a osciluje se tak dlouho, až dítě vidí oba obrázky současně.
2. Ortoptista dá do tubusů různé obrázky a dítě se je snaží při oscilaci obrázku před tupozrakým okem překrýt. Usiluje o to, aby byl lev v kleci, nikoliv mimo ni, voják v budce, kašpárek v divadélku apod.
3. K rozvoji prostorového vidění se používají obrázky se stejným základem a různými kontrolními značkami pro každé oko.
 Příklad:
základ - sněhulák, kontrolní značka pro jedno oko – metla, pro druhé – hrnec na hlavě,
základ – létající balon, kontrolní značka 1 – praporek, kontrolní značka 2 – měsíc,
základ – domeček, kontrolní značka 1 – stromeček, kontrolní značka 2 – velký strom.
Obrázky se postupně zmenšují od 3,8 cm až k 3,8 mm.

Cvičení na cheiroskopu
Vodorovná pracovní podložka má na jedné straně svislou předložku s rámečkem, do kterého se zasunují obrázky. Předložka se může přestavit na jednu i druhou stranu pro praváky i leváky. Ve vzdálenosti 12 centimetrů od podložky jsou okuláry s čočkami síly +8 dioptrií. Dítě vidí jedním okem prostřednictvím šikmého zrcadla obrázek, druhým papír na podložce a špičku tužky, kterou má obrázek obkreslit. Nepovede se mu to, pokud nepoužívá obě oči současně.

Cvičení s Rémyho separátorem
K nosu se jedním koncem přiloží svislá lišta dlouhá 30 centimetrů, která rozdělí zorné pole obou očí. Na druhém konci se do nosiče vkládají průhledné, rozdílné obrázky (například kolo a kříž), přes které jde vidět do dálky. Dítě má při pohledu do dálky oba obrázky spojit v jeden (kříž je v kole). K přístroji patří sada obrázků, které lze při cvičení měnit. Středy obrázků se od sebe postupně oddalují, takže spojování obrázků je stále obtížnější.

Cvičení pohyblivosti zevních očních svalů
Hlava dítěte musí být nehybná. Dítě fixuje oči na drobný poutač (obrázek, hračka, světlo), s nímž optometrista opakovaně pomalu pohybuje z pohledu přímo vpřed do některého z dalších pohledových směrů – do směru maximální akce svalu, který má být cvičen. Starší dítě může cvičit samo. Cvičení se má opakovat několikrát denně pět minut. Déle dítě neudrží pozornost.
V ortoptické ambulanci se pohyblivost očních svalů cvičí na trenažéru, který pomocí podpěry brady a čela znehybní hlavu. Ručička napojená na motorek se pohybuje různými směry. Nastavuje se rychlost od nejnižší k nejvyšší, zvětšuje se i rozsah pohybu.

Cvičení konvergence
Hlava dítěte musí být nehybná. Dítě sleduje oběma očima poutač (obrázek, hračka, světlo), který ortoptista opakovaně přibližuje asi ze vzdálenosti jednoho metru k očím tak dlouho, až se poutač rozdvojí. Cvičí se několikrát denně pět minut, starší dítě to zvládne samo.
V ortoptické ambulanci může cvičit s přístrojem. Po liště se opakovaně posunuje k očím světelný poutač s tmavým středem tak dlouho, až se rozdvojí (v blízkém bodě konvergence, vzdáleném asi pět centimetrů od očí).

Výsledky léčby

Tupozrakost

Děti do čtyř let věku se podaří vyléčit v 84 procentech případů, pacienty od čtyř do šesti let v 75 procentech případů, u šesti až devítiletých dětí je šance na vyléčení sotva 51 procentní.

Šilhání

Při hodnocení úspěšnosti léčby se používají tři kritéria:
 dobré vidění každým okem zvlášť s korekcí (brýlemi, kontaktními čočkami) – 80 procent
 dobré postavení očí – operacemi se dosahuje až 90 procentní úspěšnost
 prostorové vidění – u většiny dětí problémy přetrvávají

Nejčastější omyly a mýty

Šilhání je přirozené a spraví se samo.
Za přirozené se dá považovat pouze novorozenecké zašilhávání, které mizí ve věku kolem osmi týdnů.
Pokud si tříměsíční dítě prohlíží něco v ručičce, zdá se, že šilhá. Při pohledu zblízka totiž musí oči stočit trochu dovnitř, aby jejich osy mířily na potřebné místo a nevznikl dvojitý obraz. Pokud se dítě dívá na předmět umístěný blíž, než je jeho nejbližší bod (punctum proximum), nutí oči k násilnému stáčení a zaostřování. Je to namáhavé a únavné, proto není správné zavěšovat dítěti hračky nad kočárkem nebo nad postýlkou blíž, než kam dosáhne.
Když dítě šilhá i po dovršení tří měsíců, je nutné poradit se s lékařem.
Šilhání v útlém věku bývá vzácně způsobeno zhoubným nitroočním nádorem. Pokud není včas diagnostikován, může dítě ohrozit na životě. Když je objeven včas, dá se dobře léčit. Proto každé dítě, které začalo šilhat, musí být nejpozději do týdne vyšetřeno očním lékařem, aby byla tato možnost vyloučena.
Včasná léčba šilhání je velmi důležitá, v pozdějším věku mají opatření korigující nevyváženost očních svalů mnohem menší vyhlídky na úspěch.

Nemá cenu chodit k očnímu lékaři, pokud dítěti ještě nejsou tři roky. V nižším věku je stejně nemůže vyšetřit.
Vyšetřit lze dítě jakéhokoliv věku. V dobře vybavené lékařské ordinaci mají i mobilní autorefraktor, který změří refrakční vadu i ležícímu dítěti. Využívá se také u starších dětí, které se bojí dát hlavu do obvyklých vyšetřovacích přístrojů.
Ani u zcela zdravého dítěte není nic špatného na tom zahájit vyšetřování zraku již v jednom roce věku, zejména pokud se v rodině vyskytují oční vady, sourozenec šilhá nebo matka prodělala rizikové těhotenství. Vyšetřit by se měly děti, které přišly na svět s nízkou porodní hmotností nebo s poškozením centrální nervové soustavy.
Návštěvu očního lékaře neodkládejte, pokud váš potomek přivírá jedno oko, mhouří oči, mne si je, má je často zarudlé, zdá se vám, že dítě je nemotorné, zakopává, naráží do věcí, nechytí hozený míč... To všechno mohou být příznaky tupozrakosti.

Nošením brýlí si děti jen kazí oči. Doktoři je předepisují jen proto, aby vydělali na prodeji brýlových obrub.
Tento názor je nejenom nesprávný, ale i nebezpečný. To, zda pacient brýle nosí, nebo nenosí, nemá vliv na vývoj jeho refrakční vady. Ovšem u dětí v případě nekorigování zrakové vady hrozí, že slabší oko se stane tupozrakým. Zatímco refrakční vady se dají snadno napravit brýlemi, kontaktními čočkami, případně v dospělosti operací, s tupozrakostí to není ani zdaleka tak jednoduché. Odstranit se dá pouze v raném dětství, školákovi už zůstane navždy. Žádné brýle (případně kontaktní čočky nebo operace) už nikdy nepomohou.

Lékař předepsal příliš silné brýle. Oko by si poradilo i se slabšími.
Tento dojem občas mívají rodiče dalekozrakých dětí. Mají pravdu v tom, že oční čočka v mladém věku dokáže dalekozrakost částečně překonat díky schopnosti akomodace. Pozoruje-li dítě se zdravýma očima předmět vzdálený od oka víc než šest metrů, činí tak bez jakéhokoliv úsilí, byť podvědomého. To znamená, že nevyvíjí žádnou akomodaci. Čím blíž je oku pozorovaný předmět, tím větší úsilí musí oko vykonat, aby obraz na sítnici byl ostrý. V dětství lze nejblíž zaostřit zhruba do vzdálenosti deseti centimetrů. V průběhu života se tato vzdálenost stále prodlužuje.
Jestliže dalekozraké dítě nenosí brýle správné dioptrické hodnoty, oči musejí vynakládat větší úsilí, tato námaha vyvolává únavu, která se projevuje bolestí hlavy a očí. Celková únava vede ke zhoršení nálady, podrážděnosti, oči pálí a slzí, dítě si je často mne, čímž si dovnitř zanáší infekci, vznikají záněty spojivek a okrajů víček, ječná zrna.
A hlavně: Nedostatečně korigovaná vada v dětském věku, kdy se zrak bouřlivě vyvíjí, bývá příčinou šilhání a tupozrakosti!!!
Na dalekozrakost se obecně předepisují nejsilnější brýle, s nimiž pacient dobře vidí, na krátkozrakost ty nejslabší. U rozbíhavého šilhání se krátkozrakým dětem předepisuje hyperkorekce (např. místo -4 dioptrií se dá -5 dioptrií), dalekozrakým antikorekce. I pacientovi bez refrakční vady se v případě rozbíhavého šilhání dává anikorekce -2 dioptrie.

Pokud dítě začne brýle nosit v předškolním věku, už nikdy se jich nezbaví.
Na tomto tvrzení je hodně pravdy u astigmatismu a krátkozrakosti. Zvlášť krátkozrakost se v dětském věku zhoršuje, takže pacient potřebuje stále silnější skla. Ovšem v předškolním věku se mnohem častěji objevuje dalekozrakost, která naopak s vývojem oka, jež dorůstá, obvykle ustupuje. Člověk, který v útlém dětství nosil brýle, tak obvykle bývá po většinu života zcela bez dioptrií. Ostatně nad refrakčními vadami není třeba bědovat v době, kdy existují kvalitní kontaktní čočky, které je snadno zkorigují. A v dospělosti je možné podstoupit laserovou operaci. Nezapomínejte však na to, že brýle, čočky ani operace nepomohou tupozrakému člověku. Pokud dítě nebude brýle řádně nosit, může si přivodit tupozrakost i šilhání!

Malý slovníček pojmů, s nimiž se setkáváte v očních ordinacích

Akomodace
Schopnost oka vidět ostře předměty v různé vzdálenosti.

Albinismus
Vrozená neschopnost vytvářet pigment, spojená se zcela světlou barvou očí. Lze použít barevné kontaktní čočky.

Amblyopie
Tupozrakost. Snížení zrakové ostrosti.

Anizeikonie
Rozdílná velikost obrazů na sítnici způsobená anizometropií.

Anizometropie
Stav, při kterém není refrakce obou očí stejná.

Astigmatismus
Refrakční vada způsobená nepravidelným tvarem rohovky.

Binokulární anomálie
Odchylka od standardu v normální binokulární funkci.

Binokulární funkce
Koordinovaná činnost obou očí vedoucí k vytvoření prostorového vjemu.

Blefaritis
Zánět okrajů víček. Postihuje kůži okolo řas. Kůže zčervená, pokryje se krustičkami a zduří. Častější u dětí, které mají sklon k ekzému.

Bulbus
Bulva. Oční koule. Má přibližně kulovitý tvar, předozadní průměr je v dospělosti 24 mm, příčný 23,5 mm, svislý 23 mm, objem 6,5 ml.

Cornea
Rohovka. Přední, průhledná vrstva oka, bohatá na obsah nervových vláken.

Corpus ciliare
Řasnaté tělísko. Vlákna, na nichž je zavěšena čočka.

Cover test
Zakrývací test. Slouží k posouzení vzájemného postavení očí při vyšetření šilhání.

Diplopie
Dvojité vidění.

Divergence
Rozbíhavost.

Emetropické oko
Oko s vyrovnaným poměrem mezi lomivou silou optické soustavy a délkou, tedy oko bez refrakční vady.

Exotropie
Rozbíhavé šilhání.

Ezotropie
Sbíhavé šilhání.

Fovea
Místo nejostřejšího vidění (na sítnici).

Fúze
Schopnost oka spojit stejné obrázky z pravého a levého oka v jeden smyslový vjem.

Heteroforie
Latentní (skrytá) forma šilhání.

Heterotropie
Manifestní (zjevná) forma šilhání.

Hordeolum
Ječné zrno. Zánět žlázy na samém okraji víčka. U dětí časté.

Hypermetropie
Dalekozrakost. Refrakční vada, při které je délka oka v poměru k lomivosti jeho optického ústrojí malá.

Chalaseon
Vlčí zrno.

Chiasma opticum
Křížení zrakových nervů.

Chorioidea
Cévnatka. Blána prostoupená hojně cévami, jejíž hlavní funkcí je výživa oka.

Iris
Duhovka. Část oka, která rozšiřuje nebo zužuje zornici. Množství pigmentu v duhovce určuje barvu očí.

Iritis
Zánět duhovky.

Katarakta
Šedý zákal. Zkalení oční čočky.

Konvergence
Sbíhavost.

Konvergometr
Přístroj pro vyšetření a cvičení konvergence.

Maddoxův kříž
Pravoúhlý kříž s bodovým světlem uprostřed a se dvěma stupnicemi, který slouží k vyšetření šilhání.

Motilita
Pohyblivost.

Myopie
Krátkozrakost. Refrakční vada, při které je délka oka v poměru k lomivosti jeho optického ústrojí velká.

Nystagmus
Mimovolné kmitavé pohyby oka nebo očí, záškuby, třes očí.

Oftalmolog
Oční lékař.

Oftalmologie
Oční lékařství.

Oftalmoskop
Přístroj k vyšetřování očního pozadí.

Okluzní amblyopie
Zhoršení oka pod okluzí.

Okluzní terapie
Zakrytí lépe vidoucího oka a jeho vyřazení z aktu vidění. Používá se při léčbě šilhání nebo tupozrakosti.

Orbita
Očnice. Dutina, v níž je uloženo oko. Je kryta víčky.

Ortoptika
Cvičení spolupráce obou očí.

Perimetr
Přístroj k zjišťování rozsahu zorného pole.

Pleoptika
Cvičení tupozrakosti.

Presbyopie
Vetchozrakost. Fyziologický pokles schopnosti akomodace, který se projevuje zhruba po čtyřicátém roce života. S postupujícím věkem narůstá potřeba brýlí do blízka.

Prizma
Hranol. Čočka, jejíž dioptrická síla láme světelné paprsky jen jedním směrem. Má tvar klínu.

Pseudostrabismus
Zdánlivé šilhání.

Punctum proximum
Nejbližší bod, který je ještě ostře vidět.

Pupila
Zornice. Okrouhlý otvor ve středu duhovky. Reguluje množství světla vstupujícího do oka. Na světle se zužuje, ve tmě rozšiřuje, průměr se pohybuje mezi dvěma až čtyřmi milimetry.

Refrakce
Poměr mezi délkou oka a lomivostí jeho optického ústrojí.

Refrakční vady
Zrakové vady způsobené nesprávným poměrem délky oka a lomivostí jeho optického ústrojí: astigmatismus, krátkozrakost, dalekozrakost.

Refraktometr
Přístroj k vyšetření refrakce.

Reklinace
Operace šedého zákalu.

Retina
Sítnice. Jemná, průhledná blána spojená zrakovou dráhou s mozkem.

Sclera
Bělima. Bílá, neprůhledná zevní část oka.

Stereoskop
Přístroj se dvěma optickými soustavami umožňující prostorové vidění dvojice obrázků.

Strabismus
Šilhání. Porucha rovnovážného postavení očí.

Troposkop
Přístroj k vyšetření binokulárního vidění a k měření velikosti úchylky šilhání.

Vizus
Zraková ostrost.

Worthův test
Test k vyšetření jednoduchého binokulárního vidění s pomocí světel (příp. obrázků) a barevných filtrů.

HYCL, Josef; TRYBUČKOVÁ, Lucie Atlas oftalmologie. Praha: Triton, 2008
HAMPLOVÁ, Martina Tupozrakost a její léčba. VZP ČR, 2007
KOZELKOVÁ, Libuše a Česká společnost ortoptistek Příručka pro pacienty s tupozrakostí, hrou proti tupozrakosti – amblyopii jednoduchým cvičením [online]. Praha: ČSO Fakultní nemocnice v Motole, Dětská poliklinika [cit. 2009-06-24]. Dostupný na <http://www.ortoptika.cz/files/prirucka.pdf
COOPEROVÁ, Carol Naše dítě v otázkách a odpovědích. Praha: Ikar, 2002
MACKONOCHIEOVÁ, Alison První rok vašeho dítěte měsíc po měsíci. Praha: Svojtka & Co., 2001
BROŽEK, Břetislav Domácí oční lékař. Praha: Ivo Železný, 1998
STOPPARDOVÁ, Miriam Péče o dítě v prvních třech letech života. Martin: Neografie, 1993
HROMÁDKOVÁ, Lada Šilhání. Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně, 1991
Kolektiv autorů Domácí lékař. Praha: Avicenum 1991
BEČKA, Karel Dítě. Praha: Avicenum, 1991
MEČÍŘ, Miloslav Pečujeme o nemocné dítě. Praha: Avicenum, 1988
MATOUŠEK, Miroslav První rok dítěte. Praha: Avicenum, 1987