Ortoptika

Kdy s dítětem poprvé k očnímu lékaři?
Pozdě rozpoznaná tupozrakost může vést k výrazně sníženému vidění.

Mnozí rodiče nemají zcela jasno v tom, jak správně pečovat o zrak nejmenších dětí. Obrátili jsme se proto na MUDr. Lenku Ottovou ze zdravotnického centra Ottlens.
Paní doktorko, někteří lidé se domnívají, že v předškolním věku je dobré nechat zrak samovolně se utvářet a oční prohlídku odložit až na dobu, kdy to bude nezbytně nutné. Co říkáte takovým názorům?
Musím oponovat, vždyť právě u dětí se otálení nevyplácí. V raném věku se zrak vyvíjí, objevuje se řada problémů, které se při včasné léčbě dají odstranit. Zato odkládání jejich řešení může vést k trvalému poškození.
Nestrašíte zbytečně? Kdyby se objevil závažnější problém, rodiče by si určitě všimli, nebo ne?
Bývá tomu tak, pokud dítě šilhá nebo trpí očním zákalem. Horší je to s rozpoznáním amblyopie neboli tupozrakosti. Jedná se o sníženou schopnost vidění, která se obvykle objeví jen na jednom oku, proto ji laik většinou nerozpozná.
Jak toto poškození vzniká?
Aby se mohlo rozvinout prostorové vidění, mozek musí přijímat stejně jasné a zaostřené obrazy z obou očí zároveň. Pokud je tento vývoj něčím narušen, nevznikne správná spolupráce a mozek podněty z poškozeného oka vyřadí, bude je přijímat jen z druhého, zdravého oka. V případě neřešení problému v raném dětství je toto poškození trvalé. Tupozrakost přitom může být tak velká, že dítě po zakrytí zdravého oka vidí pouze do vzdálenosti jednoho metru, a to většinou jen v obrysech.
Nenavrátí dobré vidění třeba operace?
Žádná operace nepomůže. Člověk s neléčenou tupozrakostí se bude na svět dívat jen jedním okem.
Co takové postižení pro nositele znamená?
Má problémy s prostorovým viděním, což ho v životě výrazně omezuje, a to i při výběru povolání. Většina lidí naštěstí dokáže s touto vadou žít bez vážnějších potíží díky tomu, že druhé oko obvykle není postiženo. Tragédie nastává, pokud dojde k poškození zdravého oka například úrazem. Tyto případy se bohužel stávají, a i když tupozraké oko není vůbec zasaženo, pacient přijde o zrak.
Jak těmto rizikům předejít?
Důležité je rozpoznat, co vedlo ke vzniku tupozrakosti. Nejčastěji to bývá šilhání, zraková vada, vrozený šedý zákal nebo pokles očního víčka. Je třeba tyto problémy řešit a potom tupozraké oko stimulovat, aby začalo řádně pracovat, čímž se napomůže vývoji té části mozku, která řídí zrak. Dociluje se toho především správnou brýlovou korekcí, cvičením a okluzní terapií.
Znamená to, že pacienti s tupozrakostí budou už trvale nosit brýle?
Ve většině případů ne. Pokud dítě podstoupí léčbu, brýle časem pravděpodobně nebudou zapotřebí. Důležité ovšem je nepropást dobu, kdy se problém dá řešit. V sedmi, osmi letech věku dítěte je pozdě. Vývoj zrakových funkcí se uzavře, mozek už podněty z tupozrakého oka jednou provždy vyřadil, čas se nedá vrátit.
Kdy je nutné s léčbou začít?
Statistiky ukazují, že největší šanci na vyléčení mají děti, u nichž se podařilo tupozrakost diagnostikovat ve věku mezi druhým a třetím rokem života, nejpozději do čtyř let.
Přihodí se, že se k vám pacient nedostane včas?
Jako záchytné síto slouží kontrola zraku, kterou dětští lékaři provádějí ve třech letech věku. Podle mých zkušeností je na Šumpersku velmi dobrá spolupráce s pediatry. Také díky jejich pozorné péči se nestává, že by tupozrakost byla odhalena až ve školním věku, kdy už se obvykle nedá nic dělat, jak se občas přihodilo ještě v generaci dnešních rodičů.
Má se tedy čekat na prohlídku ve třech letech věku, nebo je lepší jít k očnímu lékaři dřív?
Pokud se v rodině vyskytují oční vady nebo jiné potíže se zrakem, případně rodiče mají jakékoliv pochybnosti, měli by odborného lékaře navštívit. Je důležité uvědomit si, že pacientům s tupozrakostí běží čas. Fráze o ujetém vlaku je otřepaná, ale v případě tupozrakých pacientů se bohužel naplňuje s děsivou neodvratností. A je přece zbytečné, je-li někdo takhle hendikepován hned na prahu života.
Uvedla jste, že nejběžnější příčinou tupozrakosti je šilhání. Ale u miminek snad není nějaké to zašilhání ničím neobvyklým...
Do jednoho roku věku oční svaly teprve upevňují funkci. Když dítě občas zašilhá, není to důvod ke znepokojní. Ovšem v případě, že je úchylka oka trvalá nebo jinak nápadná, je třeba vyhledat očního lékaře.
Je vůbec možné tak malého pacienta vyšetřit?
Samozřejmě. Máme dokonce přenosný přístroj, který během okamžiku změří oční vadu i u ležícího dítěte. Používáme ho také u o něco starších dětí, které mnohdy nechtějí vsunout hlavu do běžných vyšetřovacích zařízení, z nichž mají strach. Rodiče se opravdu nemusejí bát, že bychom nebyli na malé pacienty připraveni. Je pochopitelné, že vyžadují jiný přístup než dospělí, chce to větší trpělivost a vstřícné naladění, ale věřím tomu, že si poradíme s každým dítětem, včetně těch hyperaktivních.
Zmínila jste, že pacienti s tupozrakostí musejí pravidelně cvičit. Znamená to, že si rodiče mají pořídit nějakou příručku a postupovat podle ní?
To by nestačilo. Do léčení tupozrakosti by se nikdo neměl pouštět sám, bez odborného dohledu. Pravidelné kontroly jsou nezbytné, navíc je třeba cvičit s využitím speciálních přístrojů. A ty jsou jen ve specializovaných, tzv. ortoptických ambulancích.
Nachází se taková ambulance i v centru Ottlens?
Ano, nedávno jsme ji na četné žádosti rodičů otevřeli. Je vybavená nejmodernějšími přístroji, navíc se nám podařilo získat specialistku, která má s péčí o tupozraké děti opravdu bohaté zkušenosti. K boji s tupozrakostí využíváme ověřené postupy, ale aplikujeme také nejnovější poznatky současné medicíny.
Jak se děti vyrovnávají s tím, že musejí pravidelně docházet?
Cvičení probíhají formou hry, takže jsou blízká jejich vnímání. Dokonce i nábytek byl vybrán tak, aby se děti necítily jako v stroze vybavené lékařské ordinaci, ale spíš v herně. Vždyť na zaujetí malých pacientů záleží, zda snažení odborníků bude završeno očekávaným výsledkem. A tím není nic menšího než zdravý zrak příští generace.
(kp)

Příznaky, na které by rodiče měli dát pozor:

šilhání, pokles víčka, šedá nebo bílá zornice, omezení pohybu oka,
přivírání jednoho oka, opakované záněty očí,
mnutí očí, jejich pálení a zarudnutí, časté mrkání,
naklánění hlavičky na jednu stranu,
nemotornost dítěte, časté zakopávání, narážení do věcí, neschopnost
uchopit hozené předměty